Lepší život...ale jaký vlastně?

2. ledna 2012 v 17:30 | Neimh |  Napiš...alespoň jednou za týden!
Cesty za lepším životem se mohou sakra lišit...jde totiž o to, z jaké situace vycházíte. A jelikož moje nervy ze slohového popisu situace-namouduši, radši píšu jiné věci, ale nenervuj se, nenervuj se...mé nervy! jsou opravdu, však Vy víte kde, zkusím si přiblížit dvě rozličné situace. Pokud nemáte náladu, přeskočte, prosím :-D
---------------------------------------------------------------------------------------------------------
Probrečela jsem celé odpoledne. Můj život je v troskách! Na tvářích mám rozteklou řasenku. Utápím se v bolesti. A přitom to začalo dobře...
Známe se teprve dva týdny, no, chtěla jsem na něj udělat dojem. To vždycky, když on je takovej hezounek...co kdyby se mu něco nelíbilo? Stále jsem měnila věci, až máma řekla, že tu koupelnu okupuju moc dlouho. To nikdy neměla rande? No dobře. Už jenom nalíčit. Ošplouchala jsem si obličej, namatlala make-up a stíny podle Bravíčka a udělala trochu tlustší linky než normálně. A už jsem si to šupajdila do pizzerky.
Michal se usmál, řekl, že mi to dnes sluší-(byla jsem v sedmém nebi!) sedli jsme si, povídali, celou dobu byl nějaký zamlklý. Ale pak se nějak odhodlal a řekl mi to...
"Víš, Lucko, ty seš skvělá holka, ale prostě...nesedíme si."
Nebo nějak tak, jako ze špatného filmu. Pak začal vysvětlovat, že se mnou prostě není řádná řeč, neznám jeho zájmy a že s tou Sandrou, sportovkyní, se mu daří nějak líp.
Nevím, za jak dlouho se vyhrabu z deprese, najdu lepší život...
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Mám pocit, že by bylo lepší jít na záchod. Hrůza mě však drží na místě. Nesmím brečet, už jenom kvůli mámě...a to to dnes nevypadalo zle...
Táta přišel celkem klidný, ách, proč jsem si neuvědomil, že je to ticho před bouří...když ony jsou jeho stavy tak těžce rozeznatelné.
Mluvil normálně, což je u něj neobvyklý jev...proč jsem si neuvědomil, že kdyby byl v pohodě, rýpne si a odejde?
A pak se k tomu dostal, totiž k vysvětlení situace, máma vyhrála nějaké peníze v loterii a čirou náhodou jí lístek o převzetí peněz,-chtěla mi za ně koupit boty, potřebuji je-vypadl z kapsy.
Taková smůla! Proč?
Radši nechci popisovat, jak skončila máma. Je strašně silná, nikdy nebrečí, snaží se zachovat si trochu důstojnosti. Obdivuju ji.
Pak ale, v záchvatu amoku, otec našel obaly od cukroví-Natalie měla narozeniny a přinesla spustu bonbonů-její otec pracuje v samoobsluze-myslel, že mi máma ty peníze dala!
Nadával, jak jsem to mohl udělat a pak, no chápete, co se stalo. Mě mlátí málokdy, jsem podle něj pokračovatel rodu a nemusím být takový/taková -tady si doplňte slovo dle vlastního výběru, už zkusil snad všechny- jako moje matka (a ona nikdy nebrečí, chtěl bych být tak statečný, jako ona!).
Taky mi teče jen krev z nosu, to je proti monokly poseté matčiny tváře nic a nemám nic zlomené.
Koneckonců, můj život není tak zlý. Mnoho dětí žije bez rodičů. A máma mě má opravdu ráda. A co že to řekla?
Že život má cenu jen tehdy, pokud žijete pro něhoho, pro nějž byste zemřeli. A ona řekla, že žije pro mě.
Nepůjdu si popustit krev na záchod. Pokud by tam byl otec, zlomí to nejen mě, ale i mámu. A já žiju pro ní.
A až něco dokážu-a že já dokážu, uvidí, že se ve mě nezmýlila.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Každý je v jiné situaci. A cesta za lepším životem nespočívá v tíze tohoto kroku, ale v tom, jak odhodlaní jsme jej udělat.

Prosím, pokud budete komentovat, zkuste mi říct, kde jsou problémy v mém slohu-vím, že myšlenky toho chlapce se mi popisují hůř, ale my ty dvě situace musíme psát z pohledů obou pohlaví. Tohle jsou zkrácené verze :-D. Opravdu nemůžu za to, že jsem si vylosovala dvě takhle tuctové situace. My losovali! Ach jo! Taková tuctová témata. No co...snad jsem z toho něco vydolovala. Není to totiž klasika, kterou bychom teoreticky měli psát, ten kluk to nese líp jak ta holka. Ale řekla bych, že i v životě paradoxně ti, co jsou na tom hůř, to nesou lépe. Třeba političtí vězni za 2. světové byli někdy i míň v depresi než my z normálního stresu v práci. V těžkých situacích se nám totiž spouští tzv,. pomocné hormony. Možná o nich někdy něco napíšu.

A nakonec jedna hezká písnička: Keep holdin' on od Avril Lavigne




















Doufám, že se Vám článek líbil a možná se na můj blog někdy vrátíte :-D
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lilly Lilly | Web | 2. ledna 2012 v 17:45 | Reagovat

Je to úžasné! Najprv som si myslela, že opisuješ to, čo sa ti fakt stalo >.< Ooouch, to by som nepriala nikomu, najmä tú druhú situáciu. Sloh je celkom pekný, len skús niekde viac rozpísať tie pocity pri tom prvom. Inak sa mi to hrozne páčilo ^^

2 Neimh Neimh | 2. ledna 2012 v 17:47 | Reagovat

[1]: Yeah, tohle je zkrácená verze...jinak je to obojí na 3 A4, znáš limity pro školní práce...

3 Sweetest life Sweetest life | Web | 4. ledna 2012 v 21:28 | Reagovat

Taky píšeš krásně a hlavně tenhle článek se ti poved!.. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
TOPlist
Jsem proti týrání zvířat.