DeePoo...infarkt!

8. ledna 2012 v 18:13 | Neimh |  Tak tady jde do tuhého...
Znáte takové ty dárky, které se nakonec projeví jako trójský kůň?
Setkala jsem se s jedním skvělým-jeho jméno zní DeePoo.
"Ahoj, všichni. Jsem DeePoo od EcoVaxu a budu u Vás vysávat. Jsem expert na vysávání a umím rozpoznat i stupeň znečištění. A teď vám ukážu jak!"
Já i zbylé holky na pokoji (intr, jó intr), jsme na ten lux hleděly nesmírně podezřívavě. To ovšem nebylo NIC proti tomu, co přišlo potom.
"Když rozpoznám malý stupeň znečištění, vysávám kruhovými pohyby."
Ta černá věc zahučela a...popojela a vsála můj kabel k notebooku. Živoucí apokalypsa. Než jsem sehnala tlačítko na pauzu málem mi sežral celý adaptér.
Když jsme pak ostranily veškeré věci v dosahu, odvážily jsme se zmáčknout tlačítko START.
Poté, co nás svým strašlivě pisklavým hláskem (nemáte někdo podobnou příšeru-že byste věděli, jak ji vypnout?) provedl jeho spirálovitými a vířivými pohyby (nenašla jsem rozdíl) přišel náš nový kámoš Poo s tímhle:
"Nemusíte se bát, že spadnu ze schodů. Moje senzory rozpoznají překážku a zastavím se."
Snad to přejde. Naš kamarád se ale nevzdal tak snadno.
"Přátelé (kdo mu dovolil takhle nám říkat, sakra?) jsem připraven na testování. Pojďme na to."
Budiž. Vyšly jsme na chodbu, kde jsou schody a postavily tom Polyho před schody. Jaké bylo naše překvapení, když senzor zřejmě selhal a náš, už tehdy oblíbený lux se poroučel dolů, k tvrdé zemi. Chytla jsem ho na 4. schodě a podívala se na něj...celkem vražedně na to, že to byl lux.
Tím, že jsem ho zvedla si dal opět pauzu.
Ihned, co jsem ho položila, zpátky v ložnici, začal opět vesele žvatlat (nemusím asi dosávat, že jsem měla upřímnou chuť omlátit o něj Ottův slovník, případně svázané vydání Universa-věřte či ne, tento svazek existuje, jakákoliv manipulace s ním je však zcela nemožná)
"Moje senzory rozpoznají nábytek. Pokud rozpoznám překážku, zpomalím."
Aby to názorně předvedl, rozjel se a narazil do šatníku. Měla jsem velkou chuť ho do něj zavřít. Otázkou bylo, jak dlouho by šatník vydržel.
Třešničkou na dortu pak bylo:
"Pokud mám vybité baterie, sám najdu své stanoviště. A mohu se pochlubit, že na to mám patent. Ukážu vám to."
Začal přejíždět po pokoji, vysávat vše co bylo v dosahu a i když se jeho úžasně patentováné senzory vyskytla asi pět centimetrů od napájedla, dal si kolečko ještě jednou. V upřímném děsu jsme na něj nikdo radši nesahal.
Když se Poo ozval:
"A jsem doma."
Ulévně jsem vydechla. Mezi námi na pokoji se pak rozproudila divoká diskuze o tom, proč nám nemohli dát k Vánocům psa.
Možnost zavření Poopyho v pancéřované krabici se projednává.
Deepoo
Tak tohle je naše nová noční můra.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
TOPlist
Jsem proti týrání zvířat.