Closet land...

1. ledna 2012 v 17:06 | Neimh |  I listen, read or see
...málem jsem sebou sekla. Nic podobného jsem totiž v životě neviděla.

Mám obecnou slabost pro takové ty "komorní" filmy, o dvou hercích, jedné místnosti anebo telefonní budce. Jediné, co se totiž na těchto filmech dá sledovat, jsou brilantní herecké výkony. Pokud tam nejsou, pravděpodobně jste o tom filmu neslyšeli...něco takového stojí za starou bačkoru.

Tyto filmy ale často zapadají do skupiny, kdy film vidělo jen pár lidí, ale ti říkají, že to bylo ohromující. Opravdu je. Už jsem viděla Have dreams, will travel a ještě několik dalších.

Se "Zemí ve skříni" se to však rovat nedá. V ostatních filmech tohoto typu se totiž necítíte jako v 1984 naživo. Anebo by to vůči tomuto byl jen čajíček?

Orwellův Winston je totiž opravdu zaujatý vůči režimu, skončil ve vězení, budiž. Navíc vidíme stín Velkého bratra. Tady není. Neznáte motiv, tu totalitní vládu, která vládne světu. Neopustíte vyšetřovací místnost, netušíte, jestli je někde základ, na kterém můžete postavit teorii. Jakoukoliv. Věřte mi, není tam.

Navíc, jak spisovatelka (neznáte jméno ani jednoho z těch dvou, až na to, že žena je později nazývána AB234, což zní jako by to tahali na každého) podotýká, teď už nevím v jaké části filmu, když podepíše smlouvu, okolo které se točí jedno z témat (uznejme si, to méně důležité) neví, jestli nebudou chtít něco dalšího, jiné mučení, jiné podpisy. Neví, co se stane, pokud se podrobí. Winston to věděl-zemře, což by pro něj bylo vysvobození.

Jako třešnička na dortu, zůstává "pravá strana" onoho sadistického věznitele. Skutečně nevíte, zda to někdy nemohl být ten profesor, nedovíte se, co se vlastně stalo, že...á, nebudu spoilerovat.

Pro zábavu, ani nevíte, jak to skončí. Říkám předem. Pokud při otevřených koncích...no...tak se na toto nedívejte. Nebudete vědět, zda zemře, půjde někam jinam, nebo co vlastně.

Prostě se z toho málem zblázníte. A pokud Vás maminka nenaučila, že cizím lidem se věřit nemá, Closet land ji velice rád zasupluje.

A ty dvoj, tří, čtyřsmysly. Proboha!

Teď k hercům. Opravdu byli jen dva. Nikdo jiný. Medleine Stoweová a Alan Rickman.
Oba naprosto dokonalí. Schopní mluvit tělem, ty výrazy...opravdu jste se cítili, jako kdybyste tam byli zamčení s nimi a přitisknutí na chladnou stěnu. Udělat k tomuhle dabing by byl při jejich výkonech jednoduše hřích. Protože, ať se Vám to bude zdát jakkoliv divné, ani jednoho z nich jsem neviděla hrát lépe, kdekoliv. A že od roku 1991, kdy byl film natočen uběhla sakra dlouhá doba.

Nevím, jak dlouho budu přemýšlet nad tmou v šatníku. Ale pár dní ani týdnů to určitě nebude.
Two lifetimes, maybe.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
TOPlist
Jsem proti týrání zvířat.