Prosinec 2011

Utajeno!

30. prosince 2011 v 12:01 | Neimh |  I listen, read or see
Rádi byste občas prolézali stránky bez historie? To já taky!
Někam se jdete podívat a lepší by bylo, kdyby lidé v knihovně neviděli, že jste tam byli (u nás zrovna, jak na potvoru, tu historii smazat nemůžete)
Našla jsem dva spolehlivé anonymizéry:
utajeno.cz
a
anonymouse.cz

Untitled

29. prosince 2011 v 16:52 | Neimh |  I listen, read or see
Untitled od Simple planu je můj úplně nejoblíbenější song. Proč? U písniček hodnotím obecně tři věci:

-melodii
-text
-hlas zpěváka (takže třeba zlatíčko Bieber má u mě smůlu)

Největší průser pak je, když třeba u hip-hopu ta kategorie melodie chybí :-)

Nejvíc písní pohoří v kategorii text. Tahle má úžasný nápad. Vůbec jsou Simple plani moc dobří.

Video:


Jak jsme zpívali na besídce

29. prosince 2011 v 16:42 | Neimh |  I listen, read or see
Pitomý název, pitomá událost.
Když jsem včera psala článek o jmelí...
A já na něj volám...házej! - dokonalost sama
přemýšlela jsem nad tím, jak jsou Vánoce tuctové, každý rok stejné. Hvězdný příklad jsou besídky. Když je Vám šest, celkem vesele si zazpíváte nebo zahrajete (Jestlipak víte, co jsem v šesti dělala já? Hrála jsem hodnou babičku v pohádce o Budulínkovi.) ale teď?
Jenže ono to není tak jednoduché, že? Víte moc dobře, že Vaše profesorka hudby NEBUDE skákat radostí do stropu, když jí řeknete: Hele, upřímně, prófo, jdi se vycpat.
Po tom, co jsem minulý rok stála s kytarou (bylo by lepší, kdyby byla vypůjčená, jenže, bohužel) půl hodiny pod kamionem (kamionem!) kde jsem měla zpívat jednu (jednu!) písničku, a kytaristé vědí, že prsty a kytara, které strávily půl hodiny na "čerstvém" zimním vzduchu, hrají moc pěkně, řekla jsem si, že tenhle rok tam N-E-J-D-U, ale smůla.
Co jsem tedy nakonec dělala?
-vydupala jsem si, že budu zpívat co chci (konkrétně Hallelujah, je to skvělá písnička, hlavně na nervy)
-sladila jsem kytaru trochu "špatně", aby až vlezu na studený vzduch, doladila se sama do čistoty.
-vzala jsem si rukavice bez prstů
Až na to, že jsem:
-dvakrát podjela na ledovce, protože z neznámého důvodu jsme si nesměli vzít kozačky ani sněhule (hlasitě nadávám, že tu rýmu, která se mě doteď drží mám z toho)
-ty konce prstů mi omrzly domodra
a nakonec to nejlepší
-čekali jsme čtyřicet minut a pořád neměli nic jiného než ten zpropadený kamion

...to bylo skvělé.

Hallelujah je opravdu skvělý song, takže přikládám video.

Verza Kate Voegele, je asi nejlepší, dle mě.

Nejsem...

28. prosince 2011 v 18:36 | Neimh |  Tak tady jde do tuhého...
...na facebooku.
Nejsem na MySpacu.
Nejsem na Twitteru.
And I'm still alive!

Přeloženo do "srozumitelného" jazyka:
NeJSqUiÍ na LoLWeB.
NejSqUiÍ na TwiTWí.
NejSqUiÍ na My SpacQuíku.
FaktWquICky sTaLOŠka žIJu.

Cedulka na starém autě

28. prosince 2011 v 18:04 | Nárazník |  Názory a připomínky odjinud
Everybody wants hapiness,
nobody wants pain,
but you can't have a rainbow,
without a little rain.

Každý chce štěstí,
nikdo nechce bolest,
nemůžeš však mít duhu,
bez malého deštíku.

Překážky jsou od toho, aby se překonávaly.

Musíme ustát malý deštík, abychom spatřili duhu.

Ale štěstí a duha nečeká za rohem, dveřmi nebo jinde. Musíme je najít v nás.

Krásný nápis, barevně vyvedený a nalepený na staré škodovce. Otázka pro někoho, kdo zabloudí na blog: Viděli už jste někde podobný? Něco c Vás fláklo do očí a přemýšleli nad tím ještě nějakou dobu?

Životní desatero

28. prosince 2011 v 17:54 | Neimh |  Tak tady jde do tuhého...
Nic v životě není tak výborné, jak se na první pohled zdá.
Nic nejde tak lehce, jak jste si představovali.
Krásného slunečného dne stěží uvěříte, že vás může potkat neštěstí - ale pracuje se na tom.
Všechno na světě funguje jen a jen proto, aby se to v nejnevhodnějším okamžiku mohlo pokazit. Že se to pokazilo, poznáte až potom, co na to doplatíte.
Pokud se může pokazit více věcí současně, pokazí se v nejhorším možném pořadí.
Pokud se věci mohly pokazit, a přece se tak nestalo, pak zjistíte, že by bylo bývalo lépe, kdyby se pokazily.
Pravděpodobnost, že se něco stane, je v obráceném poměru k užitečnosti jevu.
Pokud existuje padesátiprocentní pravděpodobnost, že se něco špatného stane, pak se to stane ve skutečnosti v devíti případech z desíti.
Sedm osmin všeho zlého je neviditelných.
V devadesáti procentech případů se věci ukážou horšími, než se očekávalo. Ve zbývajících 10 procentech se ukážou tak špatné, že jste to ani očekávat nemohli.

Ale jmelí!

28. prosince 2011 v 16:47 | Neimh |  Napiš...alespoň jednou za týden!
Inu, copak Vánoce...

ALE JMELÍ! Všimli jste si, co se letos urodilo jmelí?
Strašně, v korunách stromů to vypadá jako nějaká orlí hnízda.
A víte, že jmelí je cizopasník?
Jděte.
No jo, my na to chodíme se synem, každý rok...

Čirou náhodou jsem tenhle monolog slyšela asi tři dny před Vánoci. Když jsem tak koukala na téma týdeního článku, usoudila jsem, že to musel psát nějaký...jak to říct...mě řikají tosemopravdunemusímpsátfil, tak on/a bude cimrmanofil?
Jé, to označení se mi líbí. Až zase začne tosemnemusímpsátkdo vtipkovat, nazvu ho cimrmanofilem. Nejspíš i přes svůj pokročilý věk popadne nejbližší těžkou věc v dosahu a začne mě s ní honit.
Bude to na mých rychlých nohou.
Ale vy chcete slyšet něco o tom jmelí, že?

A já na něj volám: Házej!

Nejsem se jmelím kamarád. Nepřipadá mi romantické, tudíž na tohle téma budu psát články dost těžko. A aby byla legrace, tak z jedliček mívám alergické reakce. Když k tomu připočteme fronty v supermarketu, úklid a hlavně...ten stres na Štědrý den...vždycky to dopadne špatně, tak já opravdu, opravdu Vánoce nemusím. Někdy bych je nejraděj vymazala z kalendáře. To narozky taky. Nejsem divná?
Něco na tohle téma jsem vedla v hodině angličtiny, když jsme probírali vánoční zvyky.
Řekněte mi někdo, k čemu mi je, že vím, že v Austrálii na Vánoce poskakují po plážích na klokanech a opékají k tomu barbecque? Ale moje logika si bohužel nedala pauzu a já tipovala, že boxing day, krabicový den, no, se jmenuje, jak se jmenuje, protože si lidi dávají krabice.
Já nikomu krabice dávat nechci. Ale protože mám alespoń trochu taktu, tak každé Vánoce koupím svetr se sobem, nějaká šílená Made in China těžítka a také podobné věci. To jmelí? Už jsem u toho...
To jmelí kupuju vždy jako poslední, a je to něco, co se nemění. Takovou tu atmosféru tvoří i to, že ho berete zásadně do prstů, prokřehlých zimou, jak stojíte u pouličního stánku. Podezírám jmelí z mojí rýmy., ale je to jeden z mála důvodů, na které nenadávám. Je to dost uklidňující vědět, že alespoň pro jmelí budu chodit každý rok. A to se nezmění.
Copak Vánoce, ty se změní, ale jmelí...to ne.

Ahoj :-)

28. prosince 2011 v 14:29 | Neimh
Kdo vlastně začíná psát blog, jako další z eh...milionů šilenců?
Další šílenec, přirozeně.
Protentokrát šílenec do Harryho Pottera, Nadace, teď nově O.S.Carda a sci-fi literatury vůbec, obřích plyšáků (ne, fakt!), který si dal předsevzetí, že do konce roku začne psát blog a ten bude psát alespoň do konce světa, na který nevěří (takže pokud se jeho předpoklady splní a konec světa nebude, bude se muset z toho předsevzetí vykroutit.)
Doufám, že budu váš oblíbený...pisálek.
TOPlist
Jsem proti týrání zvířat.